…jako úzká stezka
do vnitrozemí
plná a jistá
črta…
————————————————————————————————————————–
pozn.
Tváří v tvář fotografiím litoměřického rodáka Ondřeje Růžičky (1979) mi přišlo až hrubé narušit jejich minimalistický vnitřní život jakýmsi úvodem, kde bych vypočítával Ondřejovy reálie či cokoli psal o jeho obrazotvornosti a kompozici… Napíši to sem, pod čáru na konec, pod tu fantastickou fotografii figury na gymnastických kruzích. Ondřejova práce ve mne zanechává stopu hlubokého souznění s obrazem, dojem, že autor přesně ví, co hledá, a to nachází. A je radostí přihlížet. Přeji Vám všem krásné dosnívání. V bílém tichu.
Napsal jste to výstižně a chytře pod čáru 😉 Jsem rád, že jsem narazil na tento web. Úžasný pokoukání, smekám před autory, které zde představujete a jen tiše zírám.