v krajině krotkých
bílých vran
bílých vran
jsou ruce stromů
spjaté k nebi
spjaté k nebi
tam mluví Bůh do básně
rozepsané
rozepsané
jak bledé hlasy v prázdném
domě
domě
nezralé nesklízej
a co je pod zemí
nepřej si ať vstane
v krajině kterou
obývám
obývám
jsou kořeny jak známé
paže
paže
zaryté v ústech černozemě
a srdce bije na zvon
posedlosti
posedlosti
spočinout nelze
pojďme vstát lásko
jdou k nám hosti
v krajině krotkých
bílých vran
bílých vran
jsou oči hrobů
dokořán
dokořán
Všetko je spojené, minulé, dnešné i budúce… Kratučká chvíľka, zároveň nekonečná.
Pôsobivé…