po obloze mraky jdou
cestou dlouhou
nelehkou
cestou dlouhou
nelehkou
mapy žádné nemají
šero nesou po kraji
minulost jedí s rulíkem
a pijou černej čas s mlíkem
ten rulík nemá žádnou chuť
v ústech se válí jako rtuť
i on si hledá cestu svou
za duší dávno ztracenou
za
Alenkou a králíkem
dát si svůj černej čas s mlíkem
za
Alenkou a králíkem
dát si svůj černej čas s mlíkem
králík se směje ostošest
tuším v tom smíchu krutou lest
působím asi uštvaně
jak ve své
staré sutaně
sedíc s přítelem básníkem
pijem náš
černej čas s mlíkem
jak ve své
staré sutaně
sedíc s přítelem básníkem
pijem náš
černej čas s mlíkem
já sice mnohem raději
než v hovnech topím se v naději
tentokrát ale s valčíkem
přitančil
černej čas s mlíkem
přitančil
černej čas s mlíkem
Přiznám se, že konce veršů zatím louskám s mírnou těžkostí. Ale o klidném večeru s vínem do toho proniknu. 😉