Milá maminko, píšu ti ze školy v přírody. Máme se tady fajn. Spím s Péťou a Pepou v pokojy. Fčera jsme byly na výletě za dykobrazi. Jeden mě málem kofl do oka. Naštěstí se trefil jen Pepovi kolena a musel do nemocnice. Večer nám soudruška úča spívá a my ji to hezky kazíme, taky…
Štítek: Martin Dobeš
Obalím tvé tělo písmeny
Povalil jsem ji na zem, ležela jako opařená, pak jsem ji svlékl, zaťala nehty do mé kůže, venku sršely blesky a křídla, naježila srst a řekla, chtěla bych tě počůrat, ach lásko bezbožná!
Když ráno slunce zakokrhá…
Když ráno slunce zakokrhá, Ležím ještě ve vaně. Když ráno rosa napadá a pouta noci na hraně, koutkem dechu zavyju. Jak psi vyjou na saně. Dovětek: pak ale vstanu a učešu ti hřeben.
Tao na řetízkovém kolotoči
Zběsilost v srdci a zběsilost na jazyku. Kapénka potu na čele a úžas zavěšený ve tváři. Padám, padám. Vše, co jsem kdy prožil a na co ruka sáhla. To vše, v jediné vteřině, teď. Teď, než bude konec! Vteřina letu nekonečností, vteřina pravdy. Teď, teď. Smrt, vášeň, šílenství a čirá radost. Podoby jedné tváře. Tao…
Hórovo oko šílenství
Dokážeš-li pohlédnout za bránu smrti, staneš se moudrým. Nedokážeš-li pohlédnout za bránu smrti, přestože ses o to pokusil, staneš se šíleným. Zůstaneš-li naživu, bude tě provázet Beatrice nebo Vergilius. Jen šílení vidí věci zapovězené. Jen nepříčetní a moudří procitnou. Do světa, kde smysly člověka neošálí a kde bolest pije se plným chřtánem jako láska z…
Host NaPokraji – Titti Dufva
Sever se vší syrovostí a možná i trochu surovostí. Žádní sobi a losi. Jen černobílé zaplískané ulice plné kafkovských postav kdesi na západě Švédska. A v té zdánlivé ponurosti je přitom tolik života. Stačí dýchnout na rozmrzlé ruce, očistit spoušť krabice a sednout si do nějakého autobusu. A přes to mokré sklo flákat jeden obraz…
Letní marnosti
Sedávat na pařezu s růžencem tekoucím mezi prsty. Hulákat zpitý do hory. Vozit se na káře s voňavým obilím a zapřahat vola před kola. Sypat vanilku do ran v dubu ztepilých mízou. Výt jako kojot do tvých snů měsíční noci. Svlékat se a oblékat do ranních ros. Být kejklířem a nebýt. Ou vádí ouja! Ouja…
Vlasatá tráva
Klouzal jsem po bramborových natích. V trávě na valše vložil jsem. Vlas…
Jízda Valkýr
Sen o tom, jak se jako válečník účastním nějaké epické bitvy. Jsem to já, ale nejsem to já, tak někde napůl. Chvílemi bych rád zvítězil a vstoupil slavně do Ódinovy síně v Ásgardu, ale bitevní vřava skutečně nahání hrůzu. Můj sen nebyl dostatečně dlouhý, abych uvykl pohledu na roztříštěné lebky, odseknuté končetiny a potoky krve…
Kočky jsou vrženy
9.4. 2018 Posbíral jsem ocásky a jejich stíny přidal do hrnce. Z probouzejícího se jarního světla jsem uvařil vývar. Když jsem ten obraz pojídal, ozvalo se tlumené zamňoukání. Sladkokyselá chuť mi zavoněla u nozder. Obraz je světlo za hranicí vůně a pachu.