Chtěl bych být alespoň psím hovnem v prastaré krajině kde bílá pára moří žebrovím vikingských lodic stoupá k horám Tam draci a obři jeden sen mají o velkém zeleném jasanu o spravedlivém Duchu hašišovém náčelníku a jeho dcerách nahé uštvaly bílého hranostaje To Tys byl jinej odžils to podřezal ty chovný labutě bezpečí řeka stála…
Autor: František Vrba
noc jako holka s dlouhým nožem…
/pro Marii noc jako holka s dlouhým nožem mi nahá sedá u rohože a každým jarem sem vrací démoni mých deviací to kdybys přišla… jenom Ty vyvrátíš mě z tý nicoty oddělíš od plev dobrý zrna milostiplná… Milostiplná
počítáme starý piva
jak ze dna hrobky bílá váza odjištěná kulovnice ošklivý úsměv staré psice kterou jsem pro strach neodvázal tak se má matka na mne dívá bez paruky a s houskou v ruce počítáme starý piva a čas co nám byl prostě vnucen
básně Barbory Vrbové
Moje žena píše básně. Chodím okolo nich již nemalou dobu s touhou doplnit je fotografií a nenechat to v šuplíku… Na Partyzánské ulici Ona byla Mžik, záblesk světlých vlasů On byl Stín rozporcovaný žaluziemi Mihla se pod oknem, záblesk světlých vlasů Díval se dál rozporcovaný žaluziemi a všechen pohyb ustrnul na Partyzánské ulici * Stropy…
Host NaPokraji – Jaromír Tenzo Krátký
Před málo dny proběhla v olomoucké Kratochvíli vernisáž výstavy Jaromíra „Tenza“ Krátkého. Zaujala mne hned ze dvou důvodů. Úspornými fotografiemi převážně městských detailů a pořízenými z většiny mobilním telefonem. A pak tím, že výstava je prodejní ve prospěch spolku Náruč dětem, z.s. Když jsem pak s Jardou domlouval pro tuto…
Pour féliciter
že prý se musí zeptat mámy šílí snad? včera bez ptaní mne naběhlými bradavkami šimrala šedí ve skráni a potom polkla…jako velká (a prý že já jsem dobytek) z rádia tiše zněla znělka jak na rok Nový…i po zbytek
Otevřená výzva k mrdání
Na naší poslední vernisáži NaPokraji 5 jsem mluvil o tom, že pro mne osobně je smysl Pokraje v alternativě k veřejným fotografickým či literárním webům, o nichž se dnes dá říci, že jsou spíše sociální sítí nežli „konzervárnou“ kvalitních a autentických děl. Vedle tohoto vnímám jako důležité, aby se „umění“ dostávalo na svět a…
Desáté Tiché úterý
Následující text je z pera Venduly Čepicové, fotografie obstaral z archivu Jirka Trnka. Ačkoli Desáté Tiché úterý bylo mým prvním Tichým úterkem vůbec, nemohla jsem si nevšimnout aury nevšednosti, která se nad ním lehce a nevtíravě vznášela. „Vždyť desítka, to je něco výjimečného, deseti prsty se denně dotýkáme světa kolem nás,“ uvedl René z Tichých lodí…
v krajině krotkých bílých vran
v krajině krotkých bílých vran jsou ruce stromů spjaté k nebi tam mluví Bůh do básně rozepsané jak bledé hlasy v prázdném domě nezralé nesklízej a co je pod zemí nepřej si ať vstane v krajině kterou obývám jsou kořeny jak známé paže zaryté v ústech černozemě a srdce bije na zvon posedlosti spočinout nelze pojďme vstát lásko jdou k nám…
Deváté Tiché úterý
Bylo už trochu chladno a do ulic kolem svatého Mořice si zvolna ustlala mlha . I domy byly jaksi šerem shrbené a tiché, jakoby pomalu strnuly v tísni přicházejícího podzimu. Několik oken svítilo, i dveře, za kterými v kavárně Kratochvíle začalo deváté Tiché úterý. „Pěšinou zavátou rezavým listím přicházím do míst,…