všechna ta chvíle je zalitá v jantaru v přeletu draka nad ztichlým náměstím v barový stoličce vržený proti zdi v břízách a pannách co už se nechvějou ve skoku jelena a vlčím severu ve vlasech stařeny s ošklivým úsměvem v posledním cigáru kouřeným za chůze ve slavným Hosana co blízko má k Ukřižuj ve chvíli…
Autor: František Vrba
Vezmi mne daleko
Miláčku, prosím tě, vezmi mne daleko, třeba jen na výlet jídelním vozem. Až tam, kde jeřábi zpívají nad řekou, anebo alespoň dva metry pod zem…
V posledním jaru
Vlasy mi šediví a brada prokvétá, cítím se jako host na vlastním karu… Ještě mi chvíli hraj… já budu poeta, Ty bílá vlaštovka v posledním jaru.
Časy něhy
Májový úplněk mi prohřívá kosti, až matčin obraz ze zdi tiše vyje… Brzy už! Za chvíli přijdou mí nejlepší hosti… Prastará sklíčenost. Sladká onanie.
Host Na Pokraji – Vladimír Hudeček
Vladimír „Valokuva“ Hudeček /1980/ Pražský rodák žijící v Kroměříži. Za život vystřídal několikero povolání, z nichž nejvíce se v něm a jeho tvorbě otiskla práce popelářská. Vladimírovu tvorbu vnímám ve dvou rovinách. Tou první je právě jeho série Popeláři coby výsledek téměř desetiletého časosběrného dokumentu ze stupaček náklaďáku na odpadky. Vedle toho…
Mrazivý vítr rve ze mne košili…
Mrazivý vítr rve ze mne košili, i spodky po otci a bílé vlasy… Ne, ještě nežiju… Ne, ještě nešílím! Zatím jen hledám, kdo by mne spasil. Možná ta maličká, co chodí na hřbitov každýho rána si předčítat Klímu… Možná se smiluje a možná ji vábí to, s někým, kdo přežil se… přežít i zimu.
Vánoční koleda za Elisu Day
srkaje vývar z krysích kožíšků přemítám, co mne nejvíc bolí dones mi, prosím, trochu soli a jednu břitvu, Ježíšku… a holce, kterou ve tmě lovím pokoj dej věčný…do mých ohrad přijdou se vlci na noc ohřát hebcí jak sníh, co ve stromoví utišil hrůzu překryl ticho a do rozbřesku na zahrádce naléhal s něhou jako…
(s) Městem
až když si vybíráš z kterého mostu možná tě přikryje dlaněmi ale není to sestra milosti s krásnými koleny ani stařena s rukama jako dravčí kost
Host NaPokraji – Marie Ida Hornová
Ida Marie Hornová je prostějovská básnířka a fotografka. Její aktuální počin se jmenuje Míjení a jedná se o soubor fotografií, který vznikl během jediné cesty vlakem. Spolu s textem básníka Jiřího Žáka vám zde některé z nich předkládám k nahlédnutí. A pokud byste chtěli ty samé fotografie vidět naživo, máte do konce listopadu možnost v…
píseň pro Anastázii
o svaté Anně bloudil jsem v polích opilý hledaje dvojitou jabloň sovy už nad ránem uspaly mladé a kolem nic nežli klamavá vůně po zemi spadaných červených jablek ten strom co pokaždé hlídal mou cestu ovšem už nestál jen černý kořen trčící žaloval jak mrtvá ruka ten večer předtím přišla k nám dcera čistý list…