že prý se musí zeptat mámy šílí snad? včera bez ptaní mne naběhlými bradavkami šimrala šedí ve skráni a potom polkla…jako velká (a prý že já jsem dobytek) z rádia tiše zněla znělka jak na rok Nový…i po zbytek
Rubrika: František Vrba
Otevřená výzva k mrdání
Na naší poslední vernisáži NaPokraji 5 jsem mluvil o tom, že pro mne osobně je smysl Pokraje v alternativě k veřejným fotografickým či literárním webům, o nichž se dnes dá říci, že jsou spíše sociální sítí nežli „konzervárnou“ kvalitních a autentických děl. Vedle tohoto vnímám jako důležité, aby se „umění“ dostávalo na svět a…
Desáté Tiché úterý
Následující text je z pera Venduly Čepicové, fotografie obstaral z archivu Jirka Trnka. Ačkoli Desáté Tiché úterý bylo mým prvním Tichým úterkem vůbec, nemohla jsem si nevšimnout aury nevšednosti, která se nad ním lehce a nevtíravě vznášela. „Vždyť desítka, to je něco výjimečného, deseti prsty se denně dotýkáme světa kolem nás,“ uvedl René z Tichých lodí…
v krajině krotkých bílých vran
v krajině krotkých bílých vran jsou ruce stromů spjaté k nebi tam mluví Bůh do básně rozepsané jak bledé hlasy v prázdném domě nezralé nesklízej a co je pod zemí nepřej si ať vstane v krajině kterou obývám jsou kořeny jak známé paže zaryté v ústech černozemě a srdce bije na zvon posedlosti spočinout nelze pojďme vstát lásko jdou k nám…
Deváté Tiché úterý
Bylo už trochu chladno a do ulic kolem svatého Mořice si zvolna ustlala mlha . I domy byly jaksi šerem shrbené a tiché, jakoby pomalu strnuly v tísni přicházejícího podzimu. Několik oken svítilo, i dveře, za kterými v kavárně Kratochvíle začalo deváté Tiché úterý. „Pěšinou zavátou rezavým listím přicházím do míst,…
na sklonku letních úplňků
ten strop je blízký víku truhly po stěnách stíny koček jdou a tvoje oči aniž uhly se s těmi mými neprotnou snad nastal čas jít skládat uhlí zaplašit vrány podzimu jenomže mně se dávno nechce šetřit si kabát na zimu listí už stejně neshrabu… to radši předtím nežli vstanem půjdu se zlehka projít ránem zahradou plnou…
Osmé Tiché úterý
Bylo tu zas. Tiché úterý. Již osmé. Stalo se tak třináctého června, v Kratochvíli, Dnes perem Jany Navaříkové. A objektivem Jirky Trnky. Osmé, poslední předprázdninové, také možná jedno z nejtišších a nejkomornějších. Písně Reného Müllera, autora projektu Tiché úterý, zazněly tentokrát rovnou dvakrát… a dvakrát jinak. Na začátku večera rmutné písně Tichých lodí, na konci…
Civilní zpráva z periferie
v hostinci zcela běžného jména řekla: Jsem jenom na tvojí straně nebyl to den prazvláštních zjevení jeleni v lesích měkce spali vajgly plavaly v mušlích a jeden obtížný návštěvník ryl nehtem do stěny Píča! to je všechno za čim deme nebýt vše tvrdě na svých místech šli jsme se projít po nábřeží ale nebyl to…
Sedmé Tiché úterý
„Nevím, na které straně dveří jsem..“ To dozpíval René Müller, kormidelník Tichých lodí. Já jsem po těch tónech cítil, že jsem na té správné straně dveří, totiž v kavárně a čajovně Kratochvíle v Olomouci, kde právě začalo sedmé Tiché úterý, jehož je René srdcem a mozkem v těle jednoho muže. Na programu jsou…
Šesté Tiché úterý
O Tichém úterý, jak ho viděla a jak na ni zapůsobilo, NaPokraji píše Daniela Hekelová: VI. Tiché úterý – čtyři výstupy – a množství pocitů jež zůstaly skryty na Sokolské ulici. Opět se potvrdilo, že v Olomouci jsou fajn lidé, neboť šestý literárně-hudební večer byl tematicky věnován umělcům z Olomouce a okolí. Mohli jsme slyšet…